Zápis genotypu morčat (čerpáno ze zahraniční literatury):

typy srsti

Morčata se chovají a šlechtí s různými typy srsti, základním rozdělením je krátká a dlouhá srst. Dlouhá srst je recesivní vůči krátké ( když zkřížím krátkosrsté a dlouhosrsté morče budou krátkosrstí s vlohou pro dlouhou srst ).

Dále se srst může lišit svou strukturou na hladkou a kudrnatou. Kudrnatost je recesivní vůči hladké srsti a způsobují ji dva, respektive tři geny. První je gen pro US teddy, druhý pro rexe, nebo u dlouhosrstých texela, merina a alpaky. A konečně třetí velmi málo známý, protože byl vyšlechtěn teprve nedávno ve Švédsku, pro "Curly" u krátkosrstých a u dlouhosrstých "Lunkraya" Více informací o tomto novém plemeni najdete na www.knopfaugen.de.vu . Gen pro kudrnatou polodlouhou srst (cca 6 cm) švýcarského teddyho je zcela samostatnou mutací, není shodný s genem pro kudrnatou srst US teddyho, mají shodný jen název. Gen je vůči normální srsti recesivní.

Další gen ovlivňující strukturu srsti je gen pro saténovou srst. Tento gen je recesivní vůči normální srsti. Saténová srst je velmi lesklá, to je způsobeno tím, že saténový chlup je po délce dutý a světlo se láme jinak, než na normální srsti. V Německu se objevilo podezření, že gen pro saténovou srst sebou nese vlohu pro nevyléčitelné onemocnění kostí osteodistrophii. Výzkum, který se provádí na univerzitě v Berlíně však zatím toto podezření ani nepotvrdil, ani nevyvrátil. Řada německých chovatelů přestala z tohoto důvodu chovat saténová morčata, ale mnoho z nich jejich chovu zůstává věrných a tvrdí, že postiženy jsou jen některé chovné linie. Z toho vyplývá, že je třeba být obezřetný při nákupu saténových morčat a dbát ve svém chovu na to, aby postižená zvířata, jejich potomci i předci byli důsledně z chovu vyřazováni. Jen tak se podaří tento nádherný typ srsti zachovat a s úspěchem šlechtit dále.

Geny pro rozety jsou v literatuře uvedeny tři, St pro čelní vír - korunku, R pro tvorbu rozet a M je modifikační gen pro potlačení tvorby rozet. S prvním genem pro korunku je to vcelku jednoduché, ten je dominantní vůči hladkému - bez korunky (až na vzácnou výjimku popsanou níže ;). S dalšími dvěmi je to však mnohem složitější, působí totiž ve vzájemné interakci - ovlivňují se. Gen R (nebo se také uvádí Rh) - srst s rozetami je dominantní vůči rh - bez rozet a u modifikačního genu M je to opačně, tam je dominantní M - potlačuje tvorbu rozet, recesivní m - umožňuje tvorbu rozet.

Z toho vyplývá, že čistokrevná rozeta by měla mít vždy homozygotní sestavy těchto alel - R R m m. Přičemž tvar a množství rozet je proměnlivé a je dědičné. U heterozygotní sestavy R R M m, R r M m se můžou vytvořit jen dvě rozety na zadní části hřbetu (peruánec, alpaka, irský crested), nebo se může vytvořit jen jeden velký hřbetní vír, rozety na stranách, nose a břichu mohou chybět, nebo se na zádech vytvoří jen pruh obrácené srsti bez vírů (ridgeback).

alelami r r St st, mají v 99,6 % korunku. A co ty chybějící 0,4 % ? Ačkoliv gen St je úplně dominantní, stává se ve vzácných případech, že u heterozygotní sestavy alel St st se korunka ve fenotypu (na vzhledu) neprojeví. Proč je tomu tak, není ještě jasné a tento fenomén je velkou otázkou. Ale stává se, že se narodí po dvou hladkých rodičích crested, je tedy zcela jasné, že jeden z rodičů je crested v genotypu i když ve fenotypu je hladký. Nemůže to být tedy žádný "nosič korunky", protože je gen dominantní, ale jedná se právě o tuto vzácnou výjimku.

Co se týká čelních rozet, mají ještě jednu zajímavost a tou je, že má sklon k vytváření bílé čelní skvrny - bílé koruny. Ale jen americký crested má mít bílou korunu, anglický (u dlouhosrstých coronet a merino) ne. Toho lze dosáhnout jen selekcí v chovu.